Naprostá většina z nás bere již od dětství Slunce jako něco samozřejmého. A není divu, je součástí našich životů již od našeho narození, a naše planeta putuje kolem něj po stále stejné dráze. Mnoho lidí si uvědomuje jeho důležitost nejen pro lidi, ale i pro život jako takový, avšak nijak nad ním nepřemýšlí a berou jej jako přirozenou součást života.
Proto není divu, že když se zeptáte náhodného kolemjdoucího, čím je tvořeno a jak v něm vzniká ono teplo, které cítíme, obvykle vám nedokáže dát odpověď. Přitom to není až tak složité. Bohužel, na školách se o tom z valné části příliš neučí.
Jistě si pamatujeme, že Slunce je běžnou hvězdou střední velikosti s životností přibližně 10 miliard let, z nichž přibližně polovinu má již za sebou. Co se však již neprobírá je to, jak se vlastně ona životnost měří a co ji způsobuje. Ačkoliv by se mohlo zdát, že povrch naší hvězdy tvoří oheň, není to pravda. Teplota je tam totiž až příliš vysoká, než aby se mohly tvořit klasické plameny, nemluvě o tom, že tam není kyslík ani jiný plyn, který je k hoření potřeba. Jak je tedy možné, že svítí?
Jednoduchou odpovědí je radiace. Slunce je totiž ve skutečnosti obří jaderný reaktor. Probíhá v něm přeměna vodíku na hélium, a je to právě tato reakce, která vytváří ono teplo a světlo, kterého jsme svědky. Jeho život skončí ve chvíli, kdy bude veškerý vodík přeměněn, což nastane, jak již bylo řečeno, přibližně za 5 miliard let.
Samozřejmě se můžeme ohradit v tom, že radiace je přece smrtelně nebezpečná. A to je také pravda. Je to také důvod, proč se život na Zemi začal z velké části rozvíjet až poté, co vznikla ozonová vrstva, která náš před radiací chrání. A je to také důvod, proč je ozonová díra takovým problémem. Ani ona však není dokonalou ochranou, což je důvod, proč vzniká rakovina kůže.
Pokud se tedy půjdete opalovat, pamatujte, že Slunce není váš přítel, nýbrž obří radioaktivní koule. Proto není opalovací krém s vysokou ochranou vůbec špatný nápad.